Copak to ty naše děti poslouchají ... 1. část

Udělat dobrou desku pro děti není vůbec lehké. Skladby musí být jednoduché, přehledné, krátké, ale zároveň nápadité, zpěvné, lehce zapamatovatelné a hravé. Texty nesmí moralizovat, poučovat, ale zároveň musí být o něčem konkrétním, známém ... a samozřejmě vtipné.

Je třeba, aby deska byla co nejpestřejší, jinak se začnou dítka nudit a album nemilosrdně zavrhnou. Nejsou kritici, aby nahrávkám dávaly další a další šance. Na podlézání nejsou zvědavé, faleš a neupřímnost prohlédnou. A také nesmí album prudit rodiče, když ho mají několikrát za sebou poslouchat třeba v autě musí bavit i je.

Když se taková deska povede, děti, rodiče i vydavatelé mají radost. „Dětské desky se prodávají pomalu, ale jistě a stále. Písničky pro děti nestárnou jako jejich posluchači. Spousta rodičů dnes kupuje svým dětem třeba album Kdyby prase mělo křídla Petra Skoumala, které sami v dětství poslouchali. A ty je budou za 20 let kupovat zase svým dětem. Asi to již nebude na CD, ale to není důležité," říká se smíchem Milan Páleš z vydavatelství Indies Scope, které vydává řadu výborných dětských desek.

Kdo u nás umí dětská alba? Skoumal, Nohavica, Svěrák s Uhlířem, Sklepáci, Zuby nehty, Yellow Sisters, Jablkoň, Radůza, Sestry Steinovy a další písničkáři z projektů typu Havěť všelijaká či BomBarďák.

Pokusíme se zmapovat nejzásadnější porevoluční tvůrce dětských skladeb, alba či projekty, i když si samozřejmě nechceme a ani nemůžeme dělat nárok na komplexnost. Podstatné však je, že těchto desek v poslední době přibývá a osvícení rodiče mají z čeho vybírat.

Petr Skoumal

Jedním z prvních porevolučních skladatelů, který se zaměřil na inteligentní písně nejen pro děti, byl Petr Skoumal. První album neslo název Kdyby prase mělo křídla (1991) a Skoumal na něm zhudebnil a částečně nazpíval texty Emanuela Frynty, Pavla Šruta a Jana Vodňanského.

Titulní píseň vznikla přebásněním textu britského spisovatele Jamese ReeveseIf Pigs Could Fly. V roce 1996 Petr Skoumal spolu s režisérem Janem Bornou a hercem Janem Vondráčkem připravili v Divadle v Dlouhé stejnojmenné divadelní představení, které bylo na repertoáru až do roku 2013.

Jednotlivé písně na albu parafrázují jednotlivé hudební styly, například Na velbloudu odkazuje na arabskou hudbu, Tygr na pařížský valčík, Bohužel na slovácké lidové písničky. Navíc jsou založeny na silných melodiích, zpěvných refrénech a hravých textech.
Po Praseti následovala stejně úspěšná alba Jak se loví gorila (1994), Pečivo (1995), Pro děti od pěti ... unlimited (2000), Když jde malý bobr spát (2003) a Kampak běžíš, ježku (2008). Většina písniček vznikla ve spolupráci s Janem Vodňanským, ale také Pavlem Šrutem či Zdeňkem Svěrákem. Jasně ukazují, jak lze zábavně, hudbou, vtipem a obrazným humorem učit děti vnímat poezii.

Sloni v porcelánu, Havěť všelijaká

Hudební knihovna si o tomto projektu povídala s Vítem Sázavským ze skupiny Neřež.

Vít: "Někdy koncem devadesátých let přišel s tímto nápadem kamarád Jirka Sedláček. Proto je také na albech uveden mimo jiné jako „autor projektu". Pak už jsme na všech albech pracovali společně, u Slonů v porcelánu ještě se Zdeňkem Vřešťálem."

HK: Podle jakých kritérií jste skladby vybírali?
Vít: "Pokaždé jsme oslovili velkou skupinu potenciálních autorů a interpretů a pracovali jsme pak s tím, co kdo přinesl. Nešlo ani tak o vybírání, jako spíš o smysluplné zpracování a uspořádání všeho, co se sešlo."

HK: S jakým ohlasem se tyto desky setkaly?
Vít: "Posluchači, ke kterým se alba dostala, byli jednoznačně nadšeni. Děti z okruhu mých známých i děti mé vlastní si občas Slony či Havěť pouštějí do dneška. Problém byl a je ovšem s tím „ke kterým se alba dostala... "

HK: Čím si vysvětlujete, že je o desky pro děti typu Kašpárka či BomBarďáka dnes takový zájem?
Vít: "Nejsem si jist, jestli to, co uvádíte v otázce, je pravda. Tím navazuji na konec své minulé odpovědi. Cédéčka se dnes prakticky neprodávají a dostat cokoli rozmazleným posluchačům až pod nos, navíc v té záplavě všeho, co se na nás valí z internetu, je problém. Možná ostatní tvůrci písniček a programů pro děti, o nichž se zmiňujete, mají lepší marketingové strategie a nebo jen více štěstí... "

HK: Neuvažujete o tom, že byste se k tomuto projektu někdy vrátil?
Vít: "Což o to, jistě by mě to bavilo; rád na ta minulá alba vzpomínám. Ale i s ohledem na výše zmíněné – je to těžké. Pracujete na něčem v potu tváře týdny a měsíce, seženete si i finanční podporu sponzorů, pak vás spousta lidí plácá po zádech jak se to povedlo a – zájem veřejnosti je žalostný. Snad kdybyste vše dal na internet zadarmo ke stažení. A tak já si „obchodování" s hudbou (a duševním vlastnictvím vůbec) nepředstavuji. Ale zpět k vaší otázce – uvidíme. Nikdy neříkej nikdy :-)"

Jaroslav Uhlíř – Zdeněk Svěrák

Legendární autorská dvojice, která vzájemně spolupracuje již více než 40 let a společně vytvořila téměř 400 písní, dělá nové songy především pro oblíbený televizní pořad Hodina zpěvu. Ty pak průběžně vychází na CD nebo DVD nosičích.

Hravý Jaroslav Uhlíř se pohybuje od popu přes lidovky až ke country. Jeho skladby zdobí jednoduché, ale velice výrazné melodie, zpěvné a lehce zapamatovatelné refrény a prosté aranže, díky nimž lze písničky zahrát i u táboráku.

Zdeněk Svěrák je po Komenském sice nejznámějším českým učitelem, ale jeho texty rozhodně nejsou mentorské. Nepoučují, nekáží, nemoralizují, ale přesto ukazují krásu a bohatost českého jazyka. Popisují pocity a vyprávějí krátké příběhy ze všedního života. O zvířatech, přírodě, radostech dětí i dospívajících.

Inteligentní, vkusné písničky se v případě Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka berou jako samozřejmost. Nezáviděníhodná pozice. Možná i proto se dvojice občas vrhne na operky, kterými dokazuje, že umí ještě něco víc. Na svém kontě má Budulínka, Červenou Karkulku, O dvanácti měsíčkách a Šípkovou Růženku.